Pukabee

KFC & McDonald’s v Číně

2012-03-07T04:46:00.009-08:00

V tamním řetězci rychlého občerstvení

Ano, i tohle tu mají. Nadnárodní řetězce rozprostřely svá chapadla i v Pekingu a rozhodně se tu teprve nerozkoukávají. Mekáč je na každém rohu a ani KFC nemusí člověk dlouho hledat. Samozřejmě nejsou jediní, kdo tu luxuje Juany. Je tu i Starbucks na kafe nebo třeba Subway na bagety.

Co mě zajímalo? Jestli tu dostanu to samé, co v Evropě. Tušení se naplnila a hned první návštěva ukázala, že skoro všechno je upraveno dle zdejšího gusta. Čínská nudlová polévka v kelímku KFC, hamburger se sójovou omáčkou a vejcem, místo hranolků si můžete dát rýži a kafe je k mání s příchutí zeleného čaje.

Ve výsledku se tedy ani návštěva KFC nestane cestovatelským prohřeškem, ale jen prohloubí znalost místních poměrů.

Při studiu globalizace jsem chtěl ochutnat i místní Coca Colu. Koupil jsem si půllitrovou láhev se znakovým logem, ale pokud tu Cola chutná jinak, tak já jsem to nepoznal.

KFC & McDonald's in China

2012-03-07T04:46:00.008-08:00

A local fast food chain where everything has a Bruce Lee logo on it.

Yes, they have it even here. Global corporations spread their tentacles in Beijing and they certainly aren't just lollygaging*. McDonalds is on every corner and it doesn't even take too long to find KFC. Of course these two aren't the only ones that suck the Yuans out of this country. There is also Starbucks coffee or for example Subway sandwiches.

What was I wondering about? If I can get the same stuff to eat, like in Europe. My expectations came true and the first visit of KFC showed that almost everything is adapted according to local taste. Chinese noodle soup in a KFC's cup, burger with a soy sauce and an egg, instead of chips you can order rice and coffee is available with a green tea flavor.

My conclusion is that a visit of some global fast food chain is not a sin for any honest traveler but only deepens the knowledge of local conditions.

Within the study of globalization, I wanted to taste the local Coca Cola. I bought a pint bottle with the typical character Coca Cola logo and if it tasted any different here, I wouldn't recognize it.

*An expression for hanging around with no purpose. Commonly used in Skyrim.

Fartman: The beginning

2012-02-23T09:15:00.003-08:00

A video about a mighty superhero that will save the world and will try to cheer you up along the way.

Video o mocném superhrdinovi, který brzy spasí svět a ještě vás přitom zkusí rozesmát. Je tu Fartman!

I Can Eat with Cutlery and You Can't - Beijing

2012-02-21T09:32:00.005-08:00

Today we visited a pizzeria. Typically European. And so we were excited for some new experience - obviously (i mean chinese pizza, srsly? hahah). The only European here was a man on the menu's front page and on some posters adorning the walls. His cooking robes were a bit embarrassing and his facial expression even more embarrassing. All the pizzas included meat, only the 'quattro formaggi' didn't so the choice was clear. Funny was, that the menu was full of boasting how the pizza is hand-made. For God's sake, yes! What's the other way to make pizza, then?!

Well, in the end it was eatable, but that's pointless to write about.

The more interesting experience was that the chinese here were given cutlery, forcing them to operate with the western gear. After our battles with chopsticks we finally were able to lay down and watch with secret laughter. This was truly funny - one guy at the next table held a fork, like when there was the shower murdering in the movie Scream. And a girl in front of him was holding it at the very end, just like they hold their chopsticks.

Fork and knife is perhaps better to be left where they are at home. Trying to change the local culture is unnatural, even if this company sells pizza.

Já umím s příborem a ty ne

2012-02-21T09:26:00.002-08:00

Valentýnský duch

Dnes jsme zavítali do typicky evropské pizzerie. Že to bude nový zážitek, nám bylo jasné. Jediný Evropan byl vyfocený na jídelním lístku a na plakátech zdobících stěny. Na sobě měl trapný kuchařský hábit a v obličeji ještě trapnější výraz. Všechny pizzy obsahovaly maso až na sýrovou, takže volba byla jasná. V kartě se strašně chlubili tím, že jejich pizza je ručně tvarovaná. Ještě aby ne, proboha! No jíst se to dalo, ale dál o tom psát nemá cenu.

Zajímavější zážitek byl v tom, že se tu jedlo výhradně příborem, takže i místní byli nuceni operovat se západním nádobíčkem. Po našich soubojích s hůlkama jsme konečně byli na koni zase chvíli my. Jeden týpek u vedlejšího stolu držel vidličku, jako když se ve filmu Vřískot vraždilo ve sprše. Slečna naproti si zase chytila příbor hrozně na konci, podobně jako se tu drží hůlky. Vidličku a nůž je holt možná lepší nechat tam, kde jsou doma a nesnažit se o nějaké roubování na místní kulturu, byť se v tomhle podniku peče pizza.

Skewers with Piercing Flavor - Beijing

2012-01-19T23:00:00.000-08:00

One evening we were hanging around in the alleys of Beijing again. While being hungry, we were waiting to find something extraordinary to eat. In the darkened corners free from all the tourist glitter, flickered old lamps of a remarkable enterprise.

The old Chinese woman was bent over the number of huge shallow pans, where it bubbled and steamed. There were cooking the strangest things, all skewered on a piece of wood. One skewer right next to another. On some of them there were noodles, on the others there were meat or mushrooms, vegetables, eggs and millions of other totally mysterious, but all the more appealing things.

We picked the strangest and most attractive skewers, paid a couple Juan and put into it. This whole piece of life had such an impressive atmosphere, that I must forgive him one hitch, which was the only one though, but noticeable. The water in which the skewers were cooking was as hot as hell.

If in the Mexican restaurant even the handle had to be hot, then you wouldn’t get through the flames into this restaurant at all! I will always like to remember at this dinner, although a flock of sweat-drops will spring on my forehead.

Špízy s pichlavou chutí

2012-01-19T08:12:00.000-08:00

Jednoho večera jsme se celí hladoví zase potloukali zapadlýma uličkama Pekingu a čekali, kdy narazíme na něco zajímavého k jídlu. V potemnělém zákoutí oproštěném od všech pozlátek pro turisty poblikával starými zářivkami pozoruhodný podnik.
Stará Číňanka tu byla skloněná nad několika mělkými vanami, ve kterých to bublalo a pářilo. Vařily se tu nejroztodivnější věci, všechny napíchnuté na kousku dřeva. Jeden špíz vedle druhého. Na některých byly nudle, na jiných maso, houby, zelenina, vejce a milion dalších naprosto tajemných, ale o to lákavějších věcí.
Ukázali jsme na ty nejpodivnější a zároveň nejlákavější špízy, zaplatili pár Juanů a dali se do toho. Celý tenhle kousek života měl tak působivou atmosféru, že mu odpouštíme zádrhel, který byl sice jediný, ale citelný. Voda ve které se špízy vařily byla ostrá jako samurajský meč.
Jestli v mexické restauraci musí pálit i klika, pak do téhle restaurace se přes plameny ani nedá dostat! Na tuhle večeři budu ale stejně vždycky rád vzpomínat, jenom mi při tom asi na čele vyskočí hejno krůpějí potu.

Divine manna - Beijing

2012-01-18T11:27:00.000-08:00

Local cuisine is undoubtedly one of the greatest experiences! New shapes, colors, flavors and consistency are an incredible adventure for a curious European. Letting the local restaurants surprise us has became an addiction.
Forget the fork and knife, chopsticks rule here. Their variety is infinite: cheap, expensive, disposable or inlaid with metal. All fell into my hands like a hot potato (badly). Getting used to it didn't last too long, so now I'm able to use them like my fingers. It is true that yesterday one of my "fingers" fell under the table, but I'm really improving.
In my early chopstick-days I felt some pain finishing my meal but nowadays I'm able to finish two meals in a row. The only old friend here is a spoon, which usually has quite an unusual shape.
Sustained tasting and exploring the cuisine allowed us to come up with an advice: Anytime you taste something that you do not know how and from what was created, it is one of these three things:

beef
soy sauce
dates paste

Certainly I am unable to adequately describe our enthusiasm of everything we tasted here, but I must at least mention a few dishes. In the "better" restaurants we tasted for example a bean dessert, which was a pile of ice covered with a sweet bean paste adorned with whole beans. We also ate pineapple rice directly from a gouged pineapple, bamboo drink served in a piece of bamboo stem, sweet soup full of fruit and diced yoghurt, hairy buns with meat, vanilla and caramel puddings bought directly from the bakery, a small sour apples (said hawthorn) skewed on a stick and glazed with caramel, or hot skewers containing literally everything. But more about skewers in the next post.

Nadoblačná mana

2012-01-14T10:57:00.000-08:00

Bezesporu jeden z největších zážitků je místní kuchyně! Nové tvary, barvy, chutě a konzistence jsou pro zvědavého Evropana neskutečným dobrodružstvím. Nechávat se překvapovat místními restauracemi i v těch nejzapadlejších koutech se nám stalo bezmála drogou.
Zapomeňte na vidličku s nožem, tady vládnou hůlky. Levné, drahé, jednorázové i vykládané kovem, všechny mi padly do ruky, jako když vyndáváte ježka z klece (blbě). Zvykání ale naštěstí netrvalo nijak dlouho, takže teď už se hůlkama oháním, jakoby to byly moje prsty. Je sice pravda, že ještě včera mi jeden z těch mých "prstů" spadl pod stůl, ale opravdu se zlepšuju.
V mých hůlkových začátcích mě ke konci jídla už sice trochu bolela ruka, v posledních dnech se tak už naštěstí neděje. Jediným starým známým je tu lžíce, ale obvykle má dost neobvyklý tvar, takže tady globalizace ještě nestačila zaúřadovat.
Vytrvalým ochutnáváním a prozkoumáváním neprobádaného jsme dospěli k radě, která zní: Kdykoliv ochutnáte něco, o čem nevíte, jak a z čeho vzniklo, je to jedna ze tří věcí. Za a) hovězí maso, za b) sójová omáčka nebo za c) datlová pasta.

Určitě se mi nepodaří dostatečně vylíčit nadšení ze všeho, co jsme tady ochutnali, ale pár jídel si neodpustím zmínit. V "lepších" restauracích jsme ochutnali třeba fazolový dezert, což byl kopec rozsekaného ledu pokrytý pastou ze sladkých fazolí, přičemž celé fazole to vše ještě zdobily. Také jsme jedli ananasovou rýži přímo z vydlabaného ananasu, pili speciální bambusový nápoj servírovaný v kusu bamboo kmene, sladkou polívku plnou ovoce a jogurtu nakrájeného na kostičky, chlupaté housky s masem, vanilkové a karamelové pudinky přímo z pekárny, malá kyselá jablíčka (prý hloh) navlíklá na tyčce a politá karamelem nebo špízy s napíchaným úplně vším. O těch ale až v příštím článečku.

The Section of Durian Gray - Beijing

2012-01-08T11:01:00.000-08:00

Every time we went to the supermarket, we admired the yellow-brown fruit with a size of a watermelon, studded with supersharp spikes.

One lovely day we caught ourselves again in the shopping mall and as we approached the fruit section, Sonia incidentally remarked that the lychee smells really bad here.
That spiky fruit already caught our eyes several times, and finally we took the plunge to buy it despite its higher price. The thing weighed about 6 kg and cost about 150 Yuan. It was expensive, but nothing that my card couldn't take.
The saleslady wrapped it carefully in order to protect us from injury during transportation and already we waved down a taxi. It smelled a bit in the cab . It smelled pretty much in the elevator. In the hotel room after a few minutes, it smelled unbearably.
The disruption of the fruit's skin was much worse than opening the hell's gates. Megalithic kick of penetrating stench threw us onto the opposite wall. Huge cavity gaped right under the fruit's shell. It was filled with completely hideous yellowish slimy plasma-mass which was invisibly spreading doom all over. Ladies and gentlemen, I give you Durian!
It is said, that for many travelers this Asian fruit is a sufficient reason to visit the Far East. It is used for direct consumption or to flavor various traditional and modern sweets.
Sweetish taste of the slurry pulp is tightly guarded with it's characteristic odor. I don't know what to compare it with, but for us it's unpleasant enough, to lock the fruit in a cabinet under the TV until the next morning. I'm happy to say, that the next day it was thrown away. But maybe the cleaning lady took it home...perhaps it didn't kill her.
And whether we tasted it? Yes, we did. It didn't have much of a taste and then we had to clean our teeth twice in a row.

Odstavec Duriana Graye

2012-01-07T05:42:00.000-08:00

Pokaždé, když jsme šli do supermarketu, obdivovali jsme žlutohnědé ovoce velikosti vodního melounu poseté superostrými ostny. Jednoho krásného dne jsme se opět přistihli při nakupování a jak jsme se přibližovali do sekce s ovocem, Sonia bezvýznamně podotkla, že to liči tu opravdu strašně smrdí.

Už po několikáté nám tu padlo do oka ono pichlavé ovoce a konečně jsme se i přes vyšší cenu odhodlali ke koupi. Věc vážila asi 6kg a stála kolem 150 Yuanů. Bylo to velké a drahé, ale nic co by karta nesnesla.

Prodavačka nám to pečlivě zabalila, abychom se při transportu nezranili a už jsme stopovali taxi. V taxíku to trochu smrdělo. Ve výtahu to dost smrdělo. V pokoji to po pár minutách neúnosně smrdělo.

Okamžik narušení slupky by hravě předčil otevření sebevětších pekelných bran. Megalitický kopanec pronikavého a nikdy neutuchajícího smradu nás odhodil na protější stěnu. Ihned za slupkou zela mohutná dutina vyplněná naprosto blivajzovitou nažloutlou slizovou plazma-hmotou rozsévající kolem sebe neviditelnou zhoubu. Dámy a pánové, představuji vám Durian!
Asijské ovoce, které je prý mnohým poutníkům dostačujícím důvodem k návštěvě dálného východu. Zde slouží k přímé konzumaci nebo ochucování nejrůznějších tradičních i moderních sladkostí.

Nasládlá chuť břečkovité dužiny je však neprostupně střežena charakteristickým zápachem. Netuším, k čemu jej přirovnat, ale rozhodně je dost nepříjemný na to, abychom milé ovoce přes noc zavřeli do skříňky pod televizí a brzy ráno jej nechali vyhodit. Snad si ho uklízečky odnesly domů...snad je to nezabilo.

A jestli jsme ho ochutnali? Ano, ochutnali. Nebylo to nic moc a potom jsme si museli vyčistit zuby 2x za sebou.

Angry Taxi Drivers - Beijing

2012-01-04T01:29:00.000-08:00

How to move in Beijing? The public transport is unavailable for strangers - as long as they can't read Chinese characters. You can walk, but you'll be very surprised by how far and big everything is. But there is a solution.

Taxis - which fortunately are not expensive, but it is not very surprising that none of the taxi drivers speak any English, and whats even worse, cannot read an address in English. So? Everywhere you go, you need to have a paper with the address of where you go, written in Chinese. In other words, we don't know how we would have managed without the help of Chinese people we know.
Finally, every foreigner ends up with a paper on which the Chinese have written at least 10 things.

Like:

"I go to [address in Chinese characters]", then

"I go home to [address in Chinese characters]",

"bring me the invoice" and more and more.

We got used to these papers quickly and no one even laughed at us.

On the back seats of the taxis, the safety belts are taken out - in the means of life preservation it is better to sit in the front.
It is also good to know that taxi drivers are divided into good and bad. The good ones drive around, whenever you stop them they turn on the taximeter and give you a receipt before you get out (sometimes they sing or do some beatboxing but that's a different story). The others are waiting in the vicinity of tourist attractions and first ask where you go, then offer a price which is usually twice as high as the one measured by the taximeter.
From the Forbidden City we could take a bad taxi driver for 80 yuan. Though we were so cold our feet weren't feelable anymore, we laughed at him and eventually got the same service for 33 yuan.

Zlí taxikáři

2012-01-03T11:26:00.000-08:00

nažloutlá auta jsou taxány ;-)

Jak v Pekingu dojet odněkud někam? Veřejná doprava je pro znaky a názvy stanic mimo a pěšky je všechno daleko. Zbývají tága, která naštěstí nejsou nijak drahá, jen je potřeba mít cedulku s adresou kam jedete. Sami si to ale nenapíšete, musí to být ve znacích. Jinými slovy: nevím, jak bychom to tu zvládali bez cizí pomoci.

Nakonec každý cizinec skončí s papírem na kterém má čínsky napsáno aspoň 10 věcí, které běžně potřebuje. Tedy jedu tam a tam, potom jedu domů tam a tam, přineste mi fakturu a další a další. Dá se na to ale rychle zvyknout a obvykle se nám ani nikdo nesmál.

Taxíky vzadu nemají vyndané "samice" na zacvaknutí pásů, takže v rámci zachování života je lepší sedět vpředu.

Také je dobré vědět, že taxikáři se dělí na dobré a špatné. Ti dobří jezdí městem, kdykoli je zastavíte spustí taxametr a před vystoupením vám dají účtenku. Ti druzí čekají v blízkosti turisticky atraktivních míst a nejdřív se ptají, kam jedete, načež nabídnou cenu která je většinou 2x tak vysoká, než jakou by naměřil taxametr.

Od Zakázaného města nás chtěl zlý taxikář odvézt za 80 Juanů. I když nám byla zima, vysmáli jsme se mu a tutéž službu nakonec sehnali za 33 Juanů.

Deadly Bikers - Beijing

2012-01-02T06:13:00.000-08:00

About cars: in our neighborhood and in fact everywhere where we have been yet, the traffic wasn't so disastrous. Traffic jam would begin every morning and then again in the afternoon afternoon, when the six-lane roadways were really full, but still - it moved.

About smog: we didn't bring a measuring station, of course, but the weather is nice, mostly. Some days the visibility is much worse, but not that I'd be suffocating.

What is remarkable? Crosswalks. If possible, it sure is better to avoid crosswalks and cross the road by a bridge. There are quite enough bridges to cross the roadways, and there are several vendors on each. You can buy a telephone cover, sweet potatoes, clothing or jewellery, toys or a book for a bargain price.

If you give all of this up and go through the crosswalk, than have no worries about the green or red light. The cars go again and again all the time and will never allow any pedestrians to go first. Most cars preventively honk to keep the pedestrians aware. Of course, if a person gets into their way, they will try not to kill him and go around, if possible, or at worst stop.

Once you somehow manage to be aware of the cars, which usually come from several directions at once, you'll get scared to death by the cyclists. Usually, they have electric bikes here, so they are very quiet and surprisingly fast. Every better homeless has an electric bike here!

Cars and smog masks and probably related. Not everyone out there wears them, but whenever we stick our foot out of the hotel, we see not a small amount of people in there smog masks. You can see (and buy for a bargain price) here a variety of these: in common white, but also with prints, in the shape of pandas, pigs, knitted, and whatever else. Apparently, the masks are worn mainly when they are sick - not to infect anyone else.

We bought some for ourselves and always wear them when it's cold and wind blows, or we want to look like doctors, ninjas or morons (depending on what model you wear).

Smrtící cyklisti

2012-01-02T00:52:00.000-08:00

Když už jsem nakousl ta auta: v naší čtvrti a vlastně všude, kde jsme zatím byli, nebyl provoz nijak katastrofální. Špička je vždy ráno a odpoledne a to jsou i šestiproudé tepny opravdu plné, nicméně pořád se to hýbe. Co se smogu týče, nevzali jsme s sebou měřící stanici ale většinu našeho pobytu je hezky. Některé dny je viditelnost mnohonásobně horší, ale že bych se nějak dusil, to ne. Ačkoli se to občas zdá být znatelně horší než třeba v Ostravě.

Minimálně pozoruhodné je tu přecházení přes přechody. Když to jde, určitě je lepší se tomu vyhnout a překonat silnici pomocí nadchodu. Na něm je vždycky několik prodavačů, takže aspoň si člověk koupí obal na telefon, sladký brambor, fólii na displej, oblečení, hračky nebo i knihu.

Pokud se toho všeho vzdáte a půjdete po přechodu, pak vězte, že je jedno, jestli to bude na zelenou nebo na červenou. Auta jezdí pořád a nikdy nedají přednost žádnému chodci. Většina aut před přechodem preventivně troubí, aby jim tam ani žádní chodci nelezli. Samozřejmě, když už jim tam člověk vleze, nezabijou ho, ale objedou, pokud to jde, jinak přinejhorším zastaví.

Když už člověk nějak zvládne hlídat auta, která mohou obvykle přijet z několika směrů naráz, k smrti ho vyděsí cyklisti a mopedisti. Jejich tempo je často vražedné, protože mají elektrický pohon, takže si to mastí hodně rychle a hodně potichu. Kam se hrabe ČR se svýma dvěma elektrokolama která se zatím nesměle rozkoukávají na pultech prodejen. Tady má kolo na baterky každý lepší bezďák!

S auty a smogem možná souvisí i roušky. Nemá je tu každý, ale kdykoli vystrčíme paty z hotelu, narazíme na Číňany v rouškách. K dostání a tedy i vidění jsou obyčejné bílé, ale i s potiskem, ve tvaru pandy, prasete, pletené a nevím jaké další. Prý je nosí hlavně, když jsou nemocní, aby nenakazili někoho dalšího. My si je bereme vždycky, když je zima a fouká studený vítr nebo chceme vypadat jako doktoři, ninjové nebo blbci (podle toho jaký si vezmeme model).

Seznamování s velkoměstem

2011-12-31T10:04:00.000-08:00

Moje první dojmy z města? Všechno je jiné. Pravda, globalizace má svoje tumory i tady, ale hodně věcí je pořád jinak.

Samozřejmě nejvíc člověk pocítí absenci písmenek a číslíček. Zřídka narazíte i na anglické nápisy. Pokud se ale jedná o souvislejší anglicky psaný text, můžete si být jistí, že tomu budete sotva rozumět. Ani v našem hotelu, ani v největší čínské ZOO, ani nikde jinde si nebyli schopní zaplatit někoho, kdo umí anglicky.

Výsledkem jsou nesmyslné věty, špatné používání i spelling slov, zkrátka jakoby to psal indián.

Nenechte se mýlit mým chronickým stěžováním. Přes všechny nesnáze je tohle město úplně úžasné! Jiná kultura s sebou přináší jiný vkus, takže mě nepřestávají udivovat outfity kolemjdoucích, grafika reklam, bannerů a obalů, architektura, jízdní kola, auta, která z Evropy neznám, ale i chování, kuchyně a další věci.

Familiarization With the Big City

2011-12-31T09:54:00.000-08:00

My first impressions of the city? Everything is strange. True, globalization has its tumors here, but it still is very very different.

Of course most people will feel the absence of letters and numbers. English inscriptions are seen very rarely and even if some text is written in English, you can be sure that you will barely understand. Through our whole hotel or in China's largest zoo or anywhere else - they were not able to pay anyone who can speak a little English. Or is it that the government trying to suppress English?

Anyways, the result is meaningless phrases, poor spelling and use of words.

But don't be fooled by my chronic complaining! This town is totally awesome, despite all the difficulties!

Other culture brings a different style and taste, so I do not cease to be amazed by passers' outfits, graphics of advertisements, banners and packaging, architecture, bicycles, cars that I have never seen in Europe before, but also behavior, food and just everything.

První snídaně

2011-12-28T12:02:00.000-08:00

Hned po ubytování jsme vyrazili na časnou snídani, neboť Sonia rozhodla, že nespat bude z hlediska časového posunu oproti ČR (+7 hodin) nejlepší. Pár bloků od hotelu se skvěla jedna zapadlá "restaurace" nebo spíš taková vývařovna.

Za prosklenými výlohami seděli Číňani a bambusovýma hůlkama si tlačili do hlav nejrůznější polévky, nudle, knedle a další neidentifikovatelné věci. Celý ten podnik vypadal hodně levně, od zevnějšku přes nádobí a vnitřní vybavení až po nepořádek na zemi. Tím víc nás to ale lákalo, tak jsme nesměle vešli dovnitř a začali se rozhlížet po stolech hostů.

Ukazováním a rukonohama jsme si objednali zeleninovou polévku a hejno kynutých "knedlíků" servírovaných v pářící misce s bambusovým roštem. Polévka byla zvláštní, ale dobrá. Nejspíš to byl zeleninový vývar, jehož hlavní chuť diktoval fenykl nebo tak něco. Ani nám nevadilo, když jsme při posledních soustech zjistili, že v polévce plavaly desítky krevetek menších než nehet na malíčku. Knedlíky byly v té páře zase přímo romantické, uvnitř plněné nasekaným pórkem. Oboje nám nejvíc chutnalo a ještě šťastnější jsme byli z ceny, která byla asi 6 Juanů (18Kč) za oboje.

The First Breakfast - Beijing

2011-12-28T05:53:00.000-08:00

When we arrived to the hotel, we immediately went for an early breakfast, because Sonia decided that not to sleep would be the best in terms of the time shift (+7 hours). A few blocks from the hotel was a hidden "restaurant" or just a cheap-looking cooking place. Chinese people sat behind big windows and ate amazingly strange meals. With little bamboo chopsticks they were pushing the food into their heads.

We went inside and saw it: various soups, noodles, dumplings and other unidentifiable pieces of food. The whole place seemed very cheap, from the exterior through the interior, equipment and utensils to the mess on the ground. But the more it attracted us. So we started to look around for a free table. Miming and by hands and legs we ordered the vegetable soup and a pile of yeast "dumplings" served in a steamer (we later learned the dumplings are called "bao" and are traditionally eaten on breakfast).

The soup was strange, but good. Perhaps it was a fennel-vegetable broth that dictated the taste or something. We didn't even mind, when at the last bites we realized that there were dozens of shrimp, smaller than a fingernail. The "bao's" were totally romantic, while a huge mass of steam floated out of them. We really enjoyed it both, and we were even happier for the price, which was just about 6 yuan ($0.9) for both.

A Fight at the Silk Market - Beijing

2011-12-27T01:20:00.000-08:00

in front of the silk market - with the new coat

Local markets are very specific. We visited one in the city center and it was an extraordinary experience. It has a specific, well known name - the Silk Market. Tremendous number of small shops, occupying several floors of a large building. That was our program for today.

Almost immediately after we went inside and looked at the first goods, a young Chinese woman, managing her few square meters of a sales area has caught us surprised and unaware of the place. She demonstrated China's best English so far by dragging us into a conversation: she started classically, where are you from, how are you, you are very beautiful, I'll make you a good price. Sonia took an imitation of a Max Mara coat and agreed to try it on - and so then asked what the price was. She replied that the coat is normally 1600 Yuan, but she'll give it to us at half the price. That was the start of bargaining.

We thanked and wanted to leave, but she sticked the coat into Sonia's hands and asked for our price. We tried to explain that we don't want it and that we thank for the offer, but we don't have so much money with us. Which was true, btw. She acted like a deaf person, sneaking for an offer. So Sonia randomly replied with a really low price. And again the seller started to obtrude her price, only slightly reduced. I tried a little lie and promised that we will just go to an ATM and then return. And she didn't like it. She first wanted to agree on a price and whatever.

By this time we were getting really sick of all the squabbling and we promissed to ourselves secretly, that we will not stand and stare at things anymore while going through the market. All the sellers have to be like this, we believed, and it turned out to be true later.

As the coat came into my hands, I threw it back to that woman on some plastic bags that were lying on the ground and we quickly started to leave. Unfortunately, we were caught up after about 20 meters and she sticked the coat back to Sonia's hands. She didn't wait for a thing, turned and walked back to her sales place, expecting us to bring her the coat back. Forced to go back, we did so, but it started to be quite bothering, srsly.

The coat arrived at it's place again and I (still English speaking) said that we do not want it. Saleswoman began to yell. "Why did you discus the price then?!" She grabbed my arm to make sure we don't get away.

At the moment she touched me, my patience was over. I yelled at her not to touch me, broke loose, and turned to leave. Chinese woman shouted something in her strange language and hit me with her hand across my back. She screamed at us until we weren't in sight, of course, only in Chinese. How impressive.

Sonia was trying not to burst out laughing the whole time.Since then, we were really careful to show any interest and from the very first contact with "dealers" we were powerfully assertive. It soon became apparent that all shops have almost the same clothes, same shoes, same accessories and jewelry. Only a few stalls were different from the average and offered remote control toys, knives, or electronics. I found my camera - which was the means of all local images, but I didn't dare to ask for the price. Sonia eventually left the local market with a jacket "Max Mara" for 150 Juan (450Kč).

What a wonderful experience.

Bitka na tržnici

2011-12-26T12:26:00.000-08:00

Místní tržiště jsou taková specifická. Brzy se dostanu k tomu čím. Navštívili jsme jedno v centru města a byl to zážitek. Neskutečné množství malých obchůdků, zabírajících několik podlaží jedné velké budovy. To byl náš program na dnešní den.

Prakticky hned potom, co jsme vešli a podívali se na první zboží se na nás přilepila mladá Číňanka spravující tu svých pár metrů čtverečních prodejní plochy a předvedla zatím nejlepší čínskou angličtinu. Začala klasicky, odkud jste, jak se máte, jste moc krásní, udělám vám cenu. Soniu zaujala napodobenina kabátu Max Mara, souhlasila s vyzkoušením a pak jsme se tedy zeptali, jaká ta cena je. Prý normálně ten kabát stojí 1600 Juanů (4800Kč) ale nám by ho dala za polovic.

Poděkovali jsme a chtěli odejít, načež ho Sonie vrazila do ruky a ptala se, za kolik by sme ho teda chtěli. Vysvětlovali jsme jí, že ho nechceme, že děkujeme za nabídku, ale že tolik peněz nemáme, což navíc byla pravda. Ona furt jak hluchá chtěla, ať nabídnem. Sonia něco plácla a ona zas začla vyřvávat svou cenu, jen mírně sníženou. Napadlo mě zkusit nalhávání a slibovat, že si dojdem vybrat a pak se vrátíme. To se jí vůbec nelíbilo. Chtěla se nejdřív dohodnout na ceně a kdesi cosi. Když se kabát dostal do ruky mě, hodil sem ho horlivé prodavačce na igelity a hadry, které se jí tam válely na zemi a začali jsme odcházet. Ihned se za námi rozběhla, dostihla nás asi po 20ti metrech a vrazila Sonie kabát zase do ruky, přičemž na nic nečekala, otočila se a šla zpátky ke svému obchodu. Nuceni jít za ní, učinili jsme tak, ale to už mi začalo vadit. Kabát přistál na své místo a já stále anglicky rázně řekl, že ho nechceme. Prodavačka začala řvát, proč jsme tedy jednali o ceně a chytila mě za předloktí, aby si pojistila odpověď. Jak se mě dotkla, vytrhnul jsem se, zařval na ní, ať na mě nesahá a otočil jsem se k odchodu. Číňanka vykřikla něco tou její hatmaťilkou a flákla mě přes záda. Řvala po nás dokud jsme byli v dohledu, samozřejmě už jen čínsky.

Jak působivé.

Od té chvíle jsme si dávali dobrý pozor, komu ukážeme skutečný zájem a hned od prvního kontaktu s "obchodníky" jsme byli mocně asertivní. Brzy se ukázalo, že ve všech obchodech mají to stejné oblečení, stejné boty, stejné doplňky a šperky. Jen pár stánků vybočilo z průměru a nabízelo hračky na dálkáč, nože nebo elektroniku. Našel jsem tam i svůj foťák, který vám zařídil všechny zdejší obrázky, ale na cenu jsem se zeptat neodvážil. Sonia nakonec opustila místní trh s kabátkem "Max Mara" za 150 Juanů (450Kč).

How to Survive in Beijing

2011-12-26T04:58:00.000-08:00

Summer Palace, Beijing

When Sonia offered me to fly with her to Beijing for 15 days, I immediately began to charge the camera battery. Hopefully, I will not disappoint anyone by not describing the flight with Ukrainian airlines. Indeed, it was great to spend over 10 hours in Boeing, but I'll tell you later. Or not.

We took a cab to the hotel where we were quickly confronted with the harsh reality. Nobody speaks no English. I always thought that in terms of English language spread the Czech Republic is one of the stupidest countries. How terribly wrong I was. I understand that housing at night is unfortunate, but a receptionist, who does not understand a word in English? In the International Educational Exchange Building at Beijing Institute of Technology?! Well they didn't learn much of an international education in here, actually, did they? With the help of our arms and legs, we finally got everything solved with a phone call to a Chinese native from the institute. Naively, I believed that this reception was the worst in the means of English language, but I was quickly woken up from the mistake. Maybe I'll write about this later, maybe it will be bubbled through the entire text, so I will not need to write about it.

PS: They do not have a toilet brush, work the consequences out yourself.

Jak nezemřít v Pekingu

2011-12-26T02:32:00.000-08:00

Když mi Sonia nabídla, že bych s ní mohl letět na 15 dní do Pekingu, hned jsem začal nabíjet akumulátor do foťáku. Snad nikoho nezklamu, když nebudu barvitě popisovat let s ukrajinskou společností. Strávit v Boeingu přes 10 hodin je sice super, ale o tom třeba příště.
Tágem do hotelu abychom byli rychle konfrontováni s krutou realitou. Nikdo neumí anglicky. Vždycky jsem si myslel, že Česko je na tom z hlediska rozšíření angličtiny jednou z nejblbějších zemí. Jak strašně jsem se mýlil. Chápu, že ubytovávat se v noci je nešťastné, ale recepční, která nerozumí ani slovo anglicky? Navíc v hotelu Beijing Institute of Technology v International Educational Exchange Building. Tady teda moc internacionální edukace nepobrali. Domluvit se nepomohly ani ruce a nohy, takže nakonec vše vyřešil telefonát spřízněnému Číňanovi z univerzity. Naivně jsem věřil, že tahle recepční byla to nejtvrdší, co tu na angličtinu mají, ale i z tohoto omylu jsem byl nakonec vyveden. Možná se o tom rozepíšu později, možná se to bude probublávat celým textem, takže o tom nebude třeba psát.

PS: Nemají tu záchodové štětky, následky si domyslete sami.